Strzelin Hills - rogaining Strzelin
Coat of arms of Strzelin - rogaining

"STEZKOU  PADAJÍCÍHO  LISTÍ"  ROGAINING

16-17. listopadu 2013

Pátý strzelinský rogaining


Zajímavé  zakončení  orienťácké  sezóny

Sezóna 2013 byla pro mě zvláštní. Na jaře jsem se cítil fyzicky natolik mimo, že jsem v červnu začal po letech běhat i jindy než jenom na závodech. Nakonec jsem přece jenom něco naběhal, tak jsem se nechal Romanem ukecat na desetihodinový noční rogaining u Strzelina. Roman už pár rogainingů odběhal, několik parťáků při tom uštval, já jsem mu aspoň pět let tvrdil, že na něco takového a zrovna s ním vůbec nemám. Ale tentokrát jsme to neměli daleko, fyzicky jsem se necítil špatně a navíc správně vsadil na to, že k Polsku a speciálně ke Strzelinu mám jakýsi vztah.

Takže jsme do toho šli. Počítal jsem s tím, že Roman bude motor, já budu brzda, několikrát svého rozhodnutí budu litovat a zřejmě si to hrozně odtrpím. Závodilo se 16.-17.11.2013 za téměř ideálních podmínek, když nepršelo a měsíc byl v úplňku. Start byl v sobotu ve 20:00, cíl v neděli v 6:00 a centrem závodu byla obec Gilów asi 50 km jižně od Wroclawi

Taktika byla od počátku jasná – Roman jako zkušenější a zdatnější rozhoduje a vede, já samozřejmě taky sleduji mapu, oponuji a při mapovém problému oba žhavíme mozky a předkládáme varianty řešení. Když jsme hodinu před startem dostali mapu, tak jsme (asi jako většina účastníků) viděli dvě varianty. Vyrazit na východ a potom jižní varianta po směru hodinových ručiček nebo severní varianta proti směru hodinových ručiček. Po orientačním propočtu bodů a vzdáleností jsme zvolili severní variantu a celou severní polovinu mapy až po kontrolu 6d jsme si detailně naplánovali s tím, že potom uvidíme, jak na tom budeme s časem a se silami.

Strzelin Rogaining

Atmosféra na startu byla vynikající, na trať se chystalo 33 dvou až pětičlenných hlídek a bylo jasné, že v závodním tempu se nás za každým bodem bude honit maximálně třetina. Zbytek startovního pole tvořily turistické skupinky s kompasy na krku, s batohy a v pohorkách, což se mi velmi líbilo a oceňoval jsem, jakou výzvu si před sebe postavili lidé bez orienťáckých zkušeností. Později na trati nás každé setkání s takovou skupinkou nesmírně potěšilo, ať už jsme je předbíhali, míjeli v protisměru, nebo borci piknikovali na kontrole. Zkrátka, byl to hodně dlouhý a hodně pěkný večírek.

Po startu jsme si relativně bez problémů postupně ťukali kontroly. 5e – 5d – 7c – 8b – 5b – 4b – 6c – 6b. Pár minut jsme nechali na kontrole 7b a první velký problém jsme měli na kontrole 5a. Pod písmenky jsme se v cestách trochu ztratili, na směr jsme se dostali do správného svahu a vůbec jsme netušili, ve kterém místě svahu jsme. Hledání nás stálo přes čtvrt hodiny času a nějaké ty síly, nakonec jsme zjistili, že naše hledání začalo snad 100m od kontroly. Ale hlavně, že jsme ji našli.

Na následující kontrole 7d jsme byli kolem půlnoci a já jsem se několikanásobně vyděsil. Vyděsilo mě: 1. kolik kilometrů už jsme uběhli, 2. jak málo času nám to zabralo, 3. že mě začaly bolet nohy, 4. jak dlouho ještě budeme bojovat. Na kontrole 5c jsme se při šetření baterek na poli navzájem málem ztratili na horizontu, pak přišly kontroly 6a – 7a já jsem se začal fyzicky trápit. Před kontrolu 6d Romanovi došla voda a když jsme ji pár minut dohledávali, rozhodli jsme se, že přes kontrolu 7h doběhneme do centra závodu, kde si Roman doplní vodu, já si vzhledem ke klesajícímu tempu a pokračujícímu ochlazování vzduchu doplním jednu vrstvu oblečení a pokusím se chvilku odpočinout.

Kontrola 7h byla druhým velkým mapovým problémem. Nějaká neznámá cesta nás vyvedla do svahu o kus dřív a pár minut nám trvalo, než jsme zjistili, kde jsme a než jsme se dostali na ten správný kopec. Ale taky jsme našli a seběhli jsme do Gilowa, dát se trochu do kupy. Tam nejdřív probíhalo vše podle plánu, jenom mě malinko znervózňovalo, že se mi únavou neovladatelně třesou nohy. Chvilku před vyběhnutím se přidal zimniční třas celého těla a pár okamžiků jsem si myslel, že to je konečná. Nicméně, už dva jsou tým, rogaining je týmová záležitost a Roman mě nějakým způsobem přiměl nejdříve k chůzi, potom k lehkému poklusu a nakonec jsem se jakžtakž rozběhl.

Před námi byly tři hodiny do limitu a v plánu pokus stihnout ještě smyčku se šesti kontrolami. Neskutečnými galejemi pro mě byly kontroly 7g – 6g – 7e. Roman šel pěšky, pořád se mi vzdaloval, měl jsem pocit, že mě předbíhají šneci a zjistil jsem, že něco podobného běhu jsem schopen provozovat jen po cestách. Ale kus jsme šli napřímo buď lesem či po poli. Strašné.

Strzelin Rogaining

A pak přišel ten nejsilnější moment. Totální žaket, před námi už jen něco málo přes hodinu a Romanovo rozhodnutí: „7f už nestihneme, musíme jít přes 4a a 5f do cíle“. Na což jsem řekl větu, za kterou jsem si chtěl téměř okamžitě nafackovat: „Ale teď už je to jenom po cestách a tam já můžu běžet.“ Roman: „OK. Doběhneme ke kolejím a tam se rozhodneme.“ Kilometr a půl ke kolejím vypadal tak, že Roman v pohodě (nebo to tak aspoň vypadalo) klusal a já jsem se 50m za ním potácel a sprostě si nadával. Celou dobu jsem si říkal: „Balíme to, tu sedmibodovku vynecháváme“. Na kolejích Roman zastavil, počkal, až se k němu přiblížím na 3 metry a řekl „Výborně, tímhle tempem to stihneme“, otočil se a vyběhl. Co mi zbývalo jiného, než běžet za ním?

Závěr byl samozřejmě strašný. Roman vypadal, že to má pod kontrolou, já jsem dělal, co se dalo, abychom o perně vybojovaných sedm bodů nepřišli penalizací. 7f – 4a – 5f jsme našli, ještě za poslední kontrolou jsme nevěděli, jestli nás fatálně nezpomalí nějaká rozbitá polňačka. Nakonec to klaplo, měli jsme asi 7-8 minut rezervu a ještě ke všemu jsme vyhráli a borce na 2. místě porazili o 4 body. Fakt intenzivní zážitek, po doběhu když se tělo zastavilo a pochopilo, že dál už nemusí, jsem 20 metrů do auta šel asi tři minuty. Ale opravdu to stálo za to a možná si to za rok zopakujeme.

Tomáš Novotný (Mikulovice)